Oldřich Antonín Hostaša

Když jsem byl jako malý kluk, tak se mi staly dvě příhody. Jednou mne maminka myla v
lavoře v Modřanech na Babech, to je část Modřan, alespoň byla.

A něco mi řeklo, že přijede teta z Libuše na návštěvu. A skutečně přišla a já to mamince
neřekl. Po druhé jsem měl po létech sen, že jsem stál s tatínkem na rohu ulice a kolem
jezdily tanky a ony po létech přijely.

V devíti letech jsem seděl u babičky na zahradě v plátěném lehátku, bylo krásné letní
dopoledne, obloha bez mraků, jasno a slunečno. A mnou projel zlatý duchovní blesk. Něco
se ve mě hnulo, jako když přehodí výhybka na jinou kolej.

Nikdo mi to neuměl vysvětlit, nikdo. Možná si druzí poklepali na čelo. Ale od toho času se
můj život změnil. Jsem jiný než ostatní, je mi to někdy až na škodu.

Oldřich Antonín Hostaša - básník
člen OBCE SPISOVATELŮ ČR