Věneček lásky
uvitý z kouzla Máje.
Královská koruna pokory
zdobí hlavy princezen dětství,
Ptáš se mě proč skládám básně,
proč stále hledám souznění vět?
Já odpovídám, že je mi krásně,
tak krásně, když mám svůj svět.
Jen se přiznejte mojí milí,
jak chutná Vám moje strava?
Chápu, že pro každého
nemusí být zrovna zdravá.
Co když se naše vlaky střetnou
a naše oči setkají?
Já myslím pořád potají
na to, jaký vlastně jsi.
Chtěla bych ležet v trávě,
zavřené oči mít
a pod víčky sen
o modrém nebi jasném májovém.
A teď mám chuť lámat skály,
ti, co se mi dříve smáli, blednou závistí.
Mám chuť vzlétnout, letět, létat…
o překot se s větrem rvát.
Noc rozprostřela kouzelný koberec hvězd,
zvony na věži kostela,
odbíjí svůj čas.
Odpoledne se protáhlo od východu k západu,
vír hraje na kytaru lásky,
každá nota se třpytí v kapkách deště,
který jemně bubnuje do oken večera.
Zní tóny varhan,
píšťaly lidské osudy
a pouliční lampy mrkají na zamilované.
Na střeše domu zpívá kos melodii kraje,
křídla větru rozhání oblaka,
červnový tulák naladil kytaru.