Pozri sa do zrkadla,
vidíš tu tvár,
Ta tvár Ti pomáha,
ako ísť týmto svetom,
kráčať po tejto zemi
Když Tě ráno vítá a vina útočí
stává se Ti z nitra cár,
koukáš sobě do očí.
Co když se naše vlaky střetnou
a naše oči setkají?
Já myslím pořád potají
na to, jaký vlastně jsi.
Ptáš se mě proč skládám básně,
proč stále hledám souznění vět?
Já odpovídám, že je mi krásně,
tak krásně, když mám svůj svět.
závist propadla děravou střechou
zapomenutých krás
škobrtá po cestě
zrovna zametanou vůní květin
Otvor náruč dokorán,
príjmaj lásku je to chrám,
miluj, trp a odpúšťaj,
nauč sa žiť je to dar,
Chýbaš mi poviem Ti to aj stokrát,
opakujem ti to mnohokrát,
Chýbaš mi ako slnku obloha,
chýbaš mi ako slnku voda,
Věneček lásky
uvitý z kouzla Máje.
Královská koruna pokory
zdobí hlavy princezen dětství,
Víte proč anděly
Netrápí stres?
Protože každou
Volnou chvíli
V kávové sedlině býčí hlavu vidím.
Uranský posel nahlédl branami.
Ach, drahý Jungu, proč se tomu divím?