už nestojím frontu na lásku
pouštím všechny dopředu
svým předtančením
sytá jsem
slyšíš ten známý hlas
šeptá ztichlými ulicemi
zmoklými pěšinami
narážíš na něj ve snech
život je pro mne jen čekání na smrt
čekání pod lipou - snad, neznám stromy
Jen se přiznejte mojí milí,
jak chutná Vám moje strava?
Chápu, že pro každého
nemusí být zrovna zdravá.
Chtěla bych ležet v trávě,
zavřené oči mít
a pod víčky sen
o modrém nebi jasném májovém.
Noc rozprostřela kouzelný koberec hvězd,
zvony na věži kostela,
odbíjí svůj čas.
Odpoledne se protáhlo od východu k západu,
vír hraje na kytaru lásky,
každá nota se třpytí v kapkách deště,
který jemně bubnuje do oken večera.
Zní tóny varhan,
píšťaly lidské osudy
a pouliční lampy mrkají na zamilované.
Na střeše domu zpívá kos melodii kraje,
křídla větru rozhání oblaka,
červnový tulák naladil kytaru.
Ráno vstávám a dům promlouvá,
co máš v plánu?
Mlčím a dům hovoří,
dej mne do krásy