Čo je vlastne priateľstvo?
Mala brána, tajomstvo,
Lepšie sa nám žije s nim,
tá láska so šťastím,
Pozri sa do zrkadla,
vidíš tu tvár,
Ta tvár Ti pomáha,
ako ísť týmto svetom,
kráčať po tejto zemi
Vysoko nad Nebraskou
mrak jako špindíra
Mrak stal se nocí nám
Do noci hledíme jako přes Léthé,
Žiju a daří se mi skvěle
(vozíčku hlavně jeď a dál se kodrcej),
hele támhle jsem já, no a ti druzí...to je Svět
Po nebi prohnalo se dráče, nedospělé
Budu hledět ke hvězdám
a pod hlavu si vložím starý slovník
Uběhlo různého času
Zrcadlem opaku
Není to jen běžné slovo,
skrývá se za ním nejspíš mnoho.
Nejsme všichni na chlup stejní,
zoufalci, úspěšní, silní i beznadějní.
Oblečena ohněm tvé žádosti
snáší se popel mého studu
květinovou cestou k prožitku
otevírám bránu posvátnosti.
Otvor náruč dokorán,
príjmaj lásku je to chrám,
miluj, trp a odpúšťaj,
nauč sa žiť je to dar,
V kávové sedlině býčí hlavu vidím.
Uranský posel nahlédl branami.
Ach, drahý Jungu, proč se tomu divím?
Přinutil mě (aniž tuší)
zpytovat svoje svědomí.
Maluje svět černou tuší,
vydává ho za růžový.