O Trojské Heleně
Noha míjí nohu na zelené trávě,
jabloňové květy sledují Tě hravě.
Mraky bílé jako sníh plují oblohou,
jsou svatební závoj a slunci pomohou.
Děti a miminka kreslíš do své knihy,
když čichnou si k fréziím ukáží pihy.
Když zavřeš své oči a přijde pan spánek,
do mysli ti příboj, klid zafouká vánek.
Paprsek světla zapálí plamen lásky,
vsadilas boží los do největší sázky.
Lesní jahoda zblázní jazyk polibkem
a jehličnatý strom rozkvetl nad hříbkem.
Slunce svítí a mlha ho krášlí celé,
roztáhneš křídla jako všichni andělé.
Jarní šumící déšť ti padá na tváře,
ať jsi v rušném městě nebo na Sahaře.
Otřela se o Tě kočka, krásně přede,
první, poslední písmeno v abecedě.
Oddáváš se mu kouzelnému dojetí,
to protože jsi sama v lásky objetí!
Heleno, Trojská Heleno miluj sebe,
protože jinak je život k nepotřebě.
Jsi královna celého živého světa,
tak zapoj se do lásky svého libreta.
"zad."
Autor: IAm Anděl
Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích:
Poetizer zde