Velký třesk
Malá kapička Tvé vášně,
kůže jak klidná hladina v kašně.
Pomalu letěla dolů,
miluji když jsme zas spolu.
Jen dopadla, tak stvořila bouři,
v ohni, ve vodě, ve vzduchu, v kouři.
Nastalo jedno velké spojení,
my pro sebe jsme byli zrozeni.
Náhle byl klid a další to chvíle,
tváříš se nádherně, roztomile.
Hledíme si jen z očí do očí
a touha naším dechem útočí.
Letmé polibky, ztrácíme hlavy,
dále nevíme co jsou to mravy.
My sloučení v jedno, též prolnutí,
třešničky co Tvůj dort mě dochutí.
Netřeba gesta, netřeba slova,
něco končí a začíná znova.
Zamknuti v kruhu lásky a touhy,
ve všech časech i v okamžik pouhý.
Na podlaze, ve sprše, na suchu,
společně prožít moře výbuchů.
Dohromady ustát vzlety, pády,
tisknout se k sobě nahými zády.
Usínat únavou, vstávat dlouze,
společně nemáme pocit nouze.
Každičkou naší chvíli Andílku,
dávat jeden druhému nadílku.
Autor: IAm Anděl
Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích:
Poetizer zde