Z bolesti jen
Díky Ti můj nejdražší příteli,
který se o vše jen tak podělí.
V těžké chvíli mě nabídneš rámě,
pomůžeš mě zvednout, jako dámě.
Nebo když mám jindy dlouhou chvíli,
smíchem spolu jsme se nakazili.
Jen tak vyprávíš mě o životě
a já jsem kotě co spalo v botě.
Bez Tebe kniho byla bych sama,
přesto i spolu, někdy je drama.
Jindy zas zpěv úsměv mě vykouzlí,
jiskra v oku kohosi okouzlí.
Základ je rodina, kamarádi,
nikdo z nich tajemství nevyzradí.
A když sama pocítím zklamání,
kdo mě z těch okovů sám vymaní?
Z bolesti jen narostla mě křídla
a pak anděl stal se z motovidla.
Bezpochybný zázrak ve mně samé,
lásku si pak sami namícháme.
Zmizelo zlomení, zavrhnutí,
dále už cítím jen jemné pnutí.
Jak láska a radost moje roste,
kdo mohl tušit, je to tak prosté.
"zad."
Autor: IAm Anděl
Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích:
