Z nebe spadla jako hvězda
A vrazila do mě, žena,
udivená, ohromena.
Z nebe spadla jako hvězda,
sním a nebo se mě nezdá?
Co děláš, snad nemáš oči?
Do kterých Ti každá skočí.
Omlouvám se, milá dámo,
právě tu mám rozestláno.
Pozval bych vás na taneček,
jako ňákej pitomeček.
Ale jak vás to napadlo,
hrát tu všem lidem divadlo?
Jste celá? Já jsem kus chlapa
a kdejaká po mně lapá.
Předvedla úsměv na tváři.
Za to vás odvést k oltáři.
Když vás z blízka vidím – ženu,
celý svět hned zapomenu.
Ta ladnost v každém pohybu,
jste krásná, už se nehýbu.
Nic neříkám. Ještě aby!
Nevypadáte jak slabý.
A vlastně v tomhle podání,
říkáte svoje vyznání.
Ano setla jste mně hlavu,
když jsem byl jen částí davu.
A teď před vámi se kloním,
dokud slzu neuroním.
Tady vzala jste mou lásku.
Povozím tě na ocásku?
Budulínku vstávej hbitě,
dřív než řeknu – „Miluji Tě“.
Chytrá jako liška paní,
zlehka jsme se dotkli dlaní.
Zastavil se sám okamžik
a celý den nebo jen mžik.
Dotknula se naše ústa,
náhle vášeň která vzrůstá.
Pohltila muže, ženu,
v boji citů, estrogenu.
Cizí muž a cizí žena,
padli oba na kolena.
Pak vyletěli nad mraky,
prožíti spolu zázraky.
On a ona byli jedno,
vše i celé nekonečno.
Hvězda, která spadla z nebe,
příště může trefit TEBE!
Autor: IAm Anděl
Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích:
Poetizer zde