Zámky lásky

Někde hluboko nás,
má duše svůj zámek.
Srdce, u něj je pás,
zavřený náš krámek.

V tom nitru je láska,
touží po svobodě.
Na očích je páska,
všichni v mrtvém bodě.

První zámek světem,
otevřou z nás spousty.
Čistá láska k dětem,
první jako dvoustý.

Druhá odsud – posud,
mnoho z nás v ní žije.
Tohle není osud,
srdce samo bije.

Jak další odemknout
a překročit svůj stín.
Ten oděv obléknout,
najít krásu jistin.

Ty sám rozhodni se,
poznat lásku pravou.
Všemu otevři se,
sny ti neuplavou.

Náhle přijdou zkoušky,
poznáš sebe sama.
Pomalými doušky,
Eva od Adama.

Další lásky zámek,
láska sama k sobě.
Otevři svůj krámek,
najdi v sobě robě.

Najdi malé dítě,
co je plné něhy.
Rozpusť svoje sítě,
překroč svoje břehy.

Zámek co poslední,
hlídá srdce tvoje.
Na svůj trůn usedni,
bez dalšího boje.

Láska jen svobodná,
bez břehů a hranic.
Ty miluješ jen tak,
jak panna či panic.

Bez slov a okovů,
nároků, vlastnictví.
Mistra i žákovu
a bez uličnictví.

Co ještě v té chvíli,
když se to tak stane.
City se zjevili,
děkuji ti pane.

Děkuji sám sobě,
čeho jsem to schopen.
Teď a v této době,
otvírám svou chlopeň.

Přijdou těžké chvíle,
bez nich není láska.
Přesto je to milé,
jak to srdce laská.

Intuice, víra,
jako svoje sestry.
Miluji je obě,
život je tak pestrý.

Nezapomeň proto,
je to velmi snadné.
Milovat je toto,
srdce mé je ladné.

Autor: IAm Anděl

Zámky lásky

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích: