Místnost „Pokora a sebeuznání“
Každý má svou jedinečnou životní cestu. Ti kdož se rozhodnou, že ta cesta směřuje ke hvězdám, tak jsou podrobováni životem různým zkouškám. Přestože to vypadá, že má každý naprosto jinou zkoušku, tak jsou všechny v podstatě stejné.
Naše ego, naše pýcha, která vždy předchází pád, se společně s životem baví na náš účet. Nemá cenu s nimi bojovat, ale bavit se s nimi. Kdo se umí zasmát sám sobě, má polovinu této zkoušky za sebou.
Jaká je tedy ta druhá polovina? Přestože je základ našeho růstu postaven na naší společné komunikaci, tak jeden druhému do hlavy nevidíme. Proto se stane a najednou máme pocit, že na nás někdo útočí, dobírá si nás nebo nějak jinak napadá. Přitom to tak vůbec není. Hned nás napadne, jak to tomu druhému vrátit, to bychom mu, ale ublížili a jen přilili oleje do ohně. Jak se říká, každý smí soudit jen sám sebe. Takže jak z toho ven? Namísto hněvu si uvědomte co chcete, přijměte tuto výzvu s úsměvem a otevřeným srdcem.
Správná odpověď pro všechny je „DĚKUJI TI“.
Vám, co jste dočetli až sem, také děkuji. Sdílejte své úspěchy ze zkoušek, protože všichni jsme propojeni a všichni jsme jedno. Každý takový malý oblázek je střípkem pyramidy, kterou z prachu stavíme směrem ke hvězdám. My všichni.
