Probuzení
Řekl bych že v řádu posledních 30 let dochází k probouzení části lidstva, každá nová generace je jiná. Neustále se mění naše společnost a je to vidět a cítit po celé Zemi.
Přečetl jsem si dnes článek mého přítele a úžasného člověka Milana Gelnara a přišla mi myšlenka: měl bys k tomu taky něco napsat Anděli, protože už jsi toho prožil tolik a tvou cestou je pomáhat.
Přestože Milan píše o lásce a vztazích. Přilítlo mi vlastně jiné téma. Tak se pokusím držet této myšlenky.
K probouzení Duší dochází protože k tomu vede naše společná duchovní cesta, všech duší v naší dimenzi. Jak se píše v pohádkách, tak všeobecná představa o jakémkoli duševním probuzení, je že se zableskne z čistého nebe a najednou vše vidíme a vnímáme jako třeba Děď Vševěd. Realita je však taková, že se probudíme, bolí nás hlava a celé Tělo a na místo pocitů harmonie, štěstí a lásky, se dostaví pocity flustrace, nepochopení a pochybování. Právě došlo k velmi důležitému okamžiku našeho života. Naše Ego se začalo prát s naší Duší o naší cestu a náš Život.
Stojíme na rozcestí, jedna z hlavních cest směřuje k moci, majetku, úspěchu a dá se říci, že to je ta snažší cesta. Druhá z hlavních cest je cesta boje proti svému Egu, plná bolesti, ale i velmi důležitých okamžiků, našich malých krůčků, protože jsme malé děti a učíme se chodit.
Naše Ego nám našeptává, jsi jedinečný/jedinečná, projev se a jdi si za vším co ti již od narození patří. Pomáhej druhým, tak že s nimi v dobré víře budeš manipulovat a využívat je k svým cílům. Zároveň si ale postav ochranou bariéru, proti těm kteří ti budou pomáhat jen ze své vlastní vůle jen tak. Mohou tě nakazit a celý tvůj Svět by se propadl a rozpadl. Nevědomě tak zůstáváme ve svém kruhu.
Naproti tomu otevřeme oči, ležíme na dně, cítíme bolest našich ran, chuť krve v ústech. Přesto všechno nám naše Duše říká: zvládli jsme to a já jsem vždy s tebou, v jednom dresu, v jednom týmu. „PER ASPERA AD ASTRA“ – PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM. Takto většinou začíná naše Duchovní cesta.
S láskou IAm Anděl
