Oblečena ohněm tvé žádosti
snáší se popel mého studu
květinovou cestou k prožitku
​​​​​​​otevírám bránu posvátnosti.

V kávové sedlině býčí hlavu vidím.

Uranský posel nahlédl branami.
Ach, drahý Jungu, proč se tomu divím?

Přinutil mě (aniž tuší)
zpytovat svoje svědomí.
Maluje svět černou tuší,
vydává ho za růžový.