Kdo
kdo zavře branku
za mým strachem
navždy
naposled
už ne na někdy příště
dovnitř bolí slzy
naruby slyšíš smích
Waterloo našich posledních chvil
je to dávno
asi pár dní
ale stejně ta chuť na jazyku
neodeznívá
divná melodie podupává do uší
jen světlo je neslyšné
jarní déšť omývá kontury lásky
už ani jedenkrát nebude málo
osamělost bude dlužit úzkosti
Autor
